Nástup do školy je pro dítě velmi důležitou a mimořádnou událostí. Každé dítě má pro zvládnutí školy různé předpoklady a také podmínky, které mu vy rodiče a také školka dávají, se různí. Proto vám rodičům nabízím informace a doporučení (dále také možnost kurzů), jak děti připravit na zdárný vstup do první třídy.

 

Pro zvládnutí první třídy je důležitá školní zralost. Co se tímto myslí?

 

1. Verbální zdatnost, sluchové percepce

Dítě by se mělo vyjadřovat ve větách a jednoduchých souvětích. Mělo by umět správně vyslovovat všechny hlásky. Mělo by konverzovat s dospělým, spontánně popisovat děj v časové posloupnosti a umět vyprávět jednoduchý děj, pohádku.

S tímto souvisí také sluchová percepce, kdy dítě by mělo umět zopakovat správně slova, věty. Mělo by umět rozlišit podobná slova (např. kosa – koza, les – pes) a říct, čím se liší.

2. Orientace v čase a prostoru

Dítě by mělo vyjmenovat dny v týdnu, znát pojmy: zítra – včera, ráno – v poledne – večer. Mělo by mít zafixované předložkové výrazy, neplést pojmy vpravo – vlevo.

3. Základy v grafomotorickém projevu

Mělo by umět správně držet psací nástroj (špetkový úchop), ruka by měla být volná a pohyb ruky vycházet od ramene. Toto souvisí s tlakem na tužku a rovně vedenou linkou.

Kresba postavy by měla mít všechny základní prvky.

4. Zrakové percepce

Dítě by mělo umět rozeznat odlišné tvary, především je kladen důraz na tvary, které jsou zrcadlově obrácené (b – d, p – q). Pokud toto dítě nezvládá, může mít v budoucnu potíže se čtením.

5. Patřičná koncentrace pozornosti

Tím se myslí, že by mělo vydržet v klidu a soustředit se na práci během jedné vyučovací hodiny (po dobu 45 minut). Dítě by mělo odložit hraní s hračkami pod lavicí a soustředit se na to, co pan učitel či paní učitelka říká a mělo by se zapojit do aktivit, které jsou po něm požadovány. Mělo by plnit úkoly dle pokynů učitele.

6. Ovládání svých emocí

Dítě by mělo umět ovládnout své emocionální projevy. Mělo by respektovat běžné normy chování, normy třídy, které se na začátku školního roku dělají.

7. Samostatnost

Dítě by mělo být samostatné při práci, při dodržování hygieny, při stravování.

8. Orientace v prostředí

Dítě by mělo znát své jméno, adresu bydliště. Mělo by vědět jména a přibližný věk svých sourozenců. Mělo by znát jména svých rodičů, ev. jejich povolání.

 

Chtěla bych zdůraznit, že nástup do první třídy je pro děti mimořádnou událostí, proto byste vy jako rodiče toto neměli podceňovat. Není pro dítě nic horšího, než když se od ostatních spolužáků liší a do kolektivu se neumí začlenit.

Návodů na výchovu puberťáků je mnoho. Co však tyto návody mají společného je fakt, že mezi rodiči a puberťáky vázne efektivní komunikace. Děti již od malička slyší od rodičů převážně příkazy a zákazy. Když jsou děti malé, rodičům se snaží vyhovět a rodiče poslouchají.

V období puberty se postoje dětí k rodičům mění. Rodiče již pro puberťáky nejsou takovou autoritou, ale spíše jsou ti, kteří jen „prudí“. Puberťáci si myslí, že mají tolik rozumu, že si mohou dělat věci po svém a nemusí nadále poslouchat, co jim rodiče sdělují. Vnímají sebe sama jako dospělé a nechápou, proč mají stále poslouchat své rodiče.

• Rozčiluje je množství pokynů, které několikrát za den dostávají od nás rodičů
• Nedělá jim dobře, když o nich my rodiče mluví před cizími lidmi
• Vadí jim, že jim nevěříme
• Vadí jim, že je kritizujeme za vše, co dělají špatně
• Vadí jim, že si nevšímáme pozitivních věcí, které udělají
• Nechápou, proč zlehčujeme jejich starosti, problémy
• Mají na všechno svůj názor

Uvedla jsem pár příkladů, toho, co si puberťáci myslí o nás rodičích. V každém případě je potřeba s puberťáky hovořit a nejen dávat příkazy.

Je potřeba vyslechnout jejich názory na věci, na svět. Oni se cítí být dospělými a chtějí být „vyslyšeni“. Je na nás, abychom je vyslechli a řekli jim náš pohled na věc. Pouze jim ho řekli, nikoli jim ho vnucovali.

Přiznejme před nimi, že občas chybujeme a vysvětleme jim, že chybuje každý, ale ne každý je natolik silný toto přiznat. Tím se nijak neponižujeme – naopak, ukazujeme jim, jak se má správně chovat on.

Ukažme puberťákům, že máme také slabé stránky, nedostatky. U nich naopak vypíchněme jejich klady.

Posuzujme každou věc z hlediska závažnosti. Neakceptujme, co nechce, pokud nedokáže říct, co chce. Proberme s nim možnosti, které jsou pro nás akceptovatelné, ale netrvejme na tom, že si jednu možnost musí vybrat. On si to v hlavě srovná a sám si vybere či najde jiné možnosti.

Všechny věci, které po puberťákovi požadujeme, říkejme vlídně, nikoli názorově či hádavě. Hádavý přístup automaticky vytvoří blok v komunikaci.

Předem si připravme přijatelné argumenty. Neaplikujme argumenty takového typu, že za nás to bylo jiné. Takové argumenty puberťáka nepřesvědčí. Ano sice to jiné bylo, ale doba se mění a vše má svůj vývoj.

Nebuďme ve svých požadavcích maximalističtí. Laťku nároků zvedejme pozvolna a nezapomínejme každý úspěch pochválit. Pochvala nic nestojí a má velký význam.

Buďme našim dětem skvělým příkladem a nedělejme to, co na nich kritizujeme.