Návodů na výchovu puberťáků je mnoho. Co však tyto návody mají společného je fakt, že mezi rodiči a puberťáky vázne efektivní komunikace. Děti již od malička slyší od rodičů převážně příkazy a zákazy. Když jsou děti malé, rodičům se snaží vyhovět a rodiče poslouchají.
V období puberty se postoje dětí k rodičům mění. Rodiče již pro puberťáky nejsou takovou autoritou, ale spíše jsou ti, kteří jen „prudí“. Puberťáci si myslí, že mají tolik rozumu, že si mohou dělat věci po svém a nemusí nadále poslouchat, co jim rodiče sdělují. Vnímají sebe sama jako dospělé a nechápou, proč mají stále poslouchat své rodiče.
- Rozčiluje je množství pokynů, které několikrát za den dostávají od nás rodičů
- Nedělá jim dobře, když o nich my rodiče mluví před cizími lidmi
- Vadí jim, že jim nevěříme
- Vadí jim, že je kritizujeme za vše, co dělají špatně
- Vadí jim, že si nevšímáme pozitivních věcí, které udělají
- Nechápou, proč zlehčujeme jejich starosti, problémy
- Mají na všechno svůj názor
Uvedla jsem pár příkladů, toho, co si puberťáci myslí o nás rodičích. V každém případě je potřeba s puberťáky hovořit a nejen dávat příkazy.
Je potřeba vyslechnout jejich názory na věci, na svět. Oni se cítí být dospělými a chtějí být „vyslyšeni“. Je na nás, abychom je vyslechli a řekli jim náš pohled na věc. Pouze jim ho řekli, nikoli jim ho vnucovali.
Přiznejme před nimi, že občas chybujeme a vysvětleme jim, že chybuje každý, ale ne každý je natolik silný toto přiznat. Tím se nijak neponižujeme – naopak, ukazujeme jim, jak se má správně chovat on.
Ukažme puberťákům, že máme také slabé stránky, nedostatky. U nich naopak vypíchněme jejich klady.
Posuzujme každou věc z hlediska závažnosti. Neakceptujme, co nechce, pokud nedokáže říct, co chce. Proberme s nim možnosti, které jsou pro nás akceptovatelné, ale netrvejme na tom, že si jednu možnost musí vybrat. On si to v hlavě srovná a sám si vybere či najde jiné možnosti.
Všechny věci, které po puberťákovi požadujeme, říkejme vlídně, nikoli názorově či hádavě. Hádavý přístup automaticky vytvoří blok v komunikaci.
Předem si připravme přijatelné argumenty. Neaplikujme argumenty takového typu, že za nás to bylo jiné. Takové argumenty puberťáka nepřesvědčí. Ano sice to jiné bylo, ale doba se mění a vše má svůj vývoj.
Nebuďme ve svých požadavcích maximalističtí. Laťku nároků zvedejme pozvolna a nezapomínejme každý úspěch pochválit. Pochvala nic nestojí a má velký význam.
Buďme našim dětem skvělým příkladem a nedělejme to, co na nich kritizujeme.